Rady pro rodiče žáků s SPU

Pokud se rodiči či učiteli jeví, že žákovo písmo je nečitelné, že zaměňuje krátké a dlouhé samohlásky, nerozlišuje slabiky di-dy-ti-ty-ni-ny, vynechává či při psaní přidává písmena či celé slabiky, někdy se obtížně orientuje v číslech, zaměňuje číslice (např.6-9) apod., případně má jiné problémy, je třeba žáka poslat na vyšetření do pedagogicko psychologické poradny, protože se může jednat o nějaký druh specifické poruchy učení.

Projevy SPU zaznamenáváme ve věku předškolním, výrazně postihují školní věk a dotýkají se života v dospělosti. Přítomnost SPU se promítá do oblasti psychologické a pedagogické, kde se nejčastěji diagnostikují. SPU jsou mnohdy spouštěcím mechanismem celé řady dalších obtíží ( např. výchovných). Mohou se objevovat souběžně s jinými handicapy (vady smyslové, emocionální poruchy…) nebo s vlivy vnějšími.

Předpona dys- u vyjmenovaných poruch naznačuje, že se něco vyvíjí chybně nebo neúplně.

SPU mají společné symptomy a další projevy. Nejčastěji se jedná o potíže v oblasti zrakového a sluchového vnímání, poruchy pravolevé a prostorové orientace, řeči, vnímání a reprodukce rytmu, motoriky a jiné.

Dyslexie- porucha čtení  (nepoznává písmena, zaměňuje písmena tvarově blízká, zaměňuje samohlásky,neřídí se při čtení smyslem- nesmyslné slabiky a slova, dvojí čtení, čte zpěvavě, čte trhavě, selhává v porozumění čtenému).

Dysgrafie- porucha psaní  (dysgrafik nedokáže napodobit tvary písmen, nezapamatuje si je, zaměňuje je, zrcadlově obrací, písmo je těžkopádné, neobratné, neuspořádané, často nečitelné)

Dysortografie- porucha pravopisu  (typické chyby- vynechávky, zkomoleniny, vynechaná diakritická znaménka, nepochopitelné hranice v písmu, předložky se slovem píše dohromady, věty člení do nelogických celků.

Dyspinxie- porucha kreslení

Dyskalkulie- porucha matematických schopností  (obtíže v rozeznání číslic, v chápání jejich významu, potíže při zápisu římských a arabských číslic a čísel, potíže při zápisu čísel do sloupců, potíže při řešení slovních úloh)

ADHD -syndrom lehké mozkové dysfunkce  (nerovnoměrný vývoj – v některých složkách je dítě zcela normální nebo i nadprůměrně vyspělé, nejčastěji v praktické orientaci a v sociálních zkušenostech, naproti tomu může být silně opožděné třeba v motorice, často nevydrží v klidu, šaškuje, ruší, nesedí klidně, je nesoustředěný, reaguje na podněty z okolí bez rozmyslu…)

Na vyšetření do PPP se může rodič objednat sám, případně se domluví s třídním učitelem či výchovným poradcem školy. Po domluvě je rodič se svým dítětem pozván na vyšetření. Je dobré donést sešity příslušných předmětů, ve kterých má potíže. Po vyšetření si rodič do 14 dnů sám vyzvedne písemné závěry vyšetření. Měl by s nimi seznámit třídního učitele, který dále bude se žákem pracovat. Pokud stanoví poradna sestavení individuálního vzdělávacího plánu, musí o něj rodič požádat. Tiskopis má k dispozici výchovná poradkyně.

• Na vytvoření IVP se podílí třídní učitel, vyučující Čj či M, dle potřeby i ostatní vyučující, výchovný poradce, příp. další odborníci ( prac. PPP, lékař apod.)
• Plán schvaluje ředitel školy.
• Nezbytnou součástí práce je hodnocení a kontrola výsledků. Plán stanoví cíle pro příští období – většinou 1 rok. Rok je ale dlouhá doba, proto by se měla stanovit kratší doba, kdy by se setkali rodiče, žák i vyučující a probrali plnění plánu.
• Je třeba, aby rodiče byli přítomni i se svým dítětem při podepisování plánu. Můžou se při této příležitosti zeptat na spoustu věcí, učitel může mluvit o tom, jak bude se žákem pracovat.
• Budou také stanovena pravidla pro rodiče, úkoly pro žáka. Podpisem rodič stvrzuje, že souhlasí, že se také bude plánem řídit

Některé úkoly pro rodiče:

• Vaše dítě potřebuje řád- pravidelnost (doba jídla, psaní úkolů)
• Dejte svému dítěti najevo, že o něho máte zájem – ptejte se ho po příchodu ze školy, jaký měl den, jak se mu dařilo. Naslouchejte, komentujte, uznávejte.
• Vaše dítě potřebuje klidné pracovní místo. Příprava na výuku by měla probíhat každý den v určitou hodinu. Buďte mu nablízku, například si čtěte. Dodáváte mu potřebný pocit bezpečí.
• Dítěti pomáhejte, ale nezapomínejte, že je to jeho úkol.
• Čtěte svému dítěti. Čtěte v duetu, střídavě, otázkami si ověřujte porozumění čtenému. Respektujte jeho výběr. Navštivte knihkupectví, knihovnu, výstavku knih.
• Neobávejte se založit svému dítěti deník – psaný, kreslený. Ať z něho předčítá.
• Učiňte dítě zodpovědným za seznamy typu ,,co mám koupit“, ,,co mám zařídit“, rodinný kalendář návštěv – narozeniny, svátek.
• Požádejte dítě, aby sledovalo stav zásob potravin a zaznamenávalo suroviny, které se musí dokoupit. Společně nakupujte. Diskutujte o cenách. Pracujte s kalkulátorem, hovořte o zdravé výživě, sledujte ceny potravin.
• Nechte své dítě, ať si vybere recept a napíše ho. Nechte ho napsat týdenní jídelníček.
• Mějte po ruce (např. na ledničce přichycený) rozvrh hodin. Kontrolujte pravidelně přípravu do jednotlivých hodin. Později stačí jen namátkou.

Některé úkoly pro žáky:

1. Každý den se bude v určitou hodinu připravovat na výuku.
2. Doma bude mít na očích školní rozvrh
3. Sám si určí způsob kontroly rodičů- denně budu informovat o tom, jaká byla moje práce ve škole, jak jsem se připravoval do školy, co si ještě musí připravit
4. Předkládat úkoly ke kontrole, podpisu
5. Psát úkoly na počítači
6. Navštíví knihovnu
7. Vede si kulturní (čtenářský) deník
8. Ve vyučování je soustředěný, nerozptyluje se, zapojuje se do výuky
9. Vždy na začátku přestávky si připraví věci na další hodinu a potom si užívá přestávky.
10. Nezapomíná sešit na úkoly, zapisuje si všechny úkoly
11. Nezapomíná lepidlo a nůžky – lepí si záznamy do sešitu
12. Nezapomíná přehledy učiva (můžou mu s nimi pomoci rodiče)

Na naší škole je zajištěna práce s těmito žáky na prvním stupni také mimo vyučování. Žák dochází na reedukaci, postupně by mělo dojít k zlepšení. Musí však dojít ke spolupráci - žák-učitel-rodič

Děti s poruchou učení musíme vést tak, aby měly možnost zažívat úspěch. Hledáme oblast, v níž jsou úspěšní, v níž je můžeme pochválit. Takovou oblastí nemusí být pouze učení, ale například sport, manuální práce ve třídě či pochvala za pomoc kamarádovi. Zadáváme takové úkoly, které je dítě schopno plnit, nebo náročnější úkoly členíme na menší kroky.